Přeji Vám klid a v duši mír, stejně jako moje předřečnice. Karma.

Přeji Vám klid duše...maminka už ho má.

Děkuji, opravdu ho má, vím to... do poslední chvíle jsem byl s ní...

Podobnou situací jsem prošel před 2 roky a jsem sirotek. V mém věku, pojem i úsměvný - žel, faktický. Mé zkušenosti - naše zdravotnictví, přes veškeré peripetie funguje. Doba 3 měsíců, maminka v nemocnici - následně v pecovatelském objektu okresního města - bezplatně. Jako zdárný syn jsem této zřídil výměnek - od plynu ÚT - až do SAT. Odžila tam krásných 10 let, pak i zbytečné, neboť potřebovala permanentní péči obsluhy. Varianta - buď přestanu pracovat - nebo placené zařízení. To jsem kupodivu i sehnal, (náhoda - vše odvislé od stavu již ubytovaných) ... Každpodádně jiné varianty - mimo své bydliště byly. Pocity následných návštěv - mega depresivní, pohledy hrozné, smrt jezdí výtahem, ležáci bez veselí ... Personál - obětavý, nebylo co vytknout - naopak, velký dík a úcta k nim. Klasika - mzdy srandovní, symbolické ... Závěr - Jakýsi systém i je. Není bez chyb, nápravy jsou, pravda pomalé. Co mi u kterýchkoliv politických stran chybí - je shoda na důchodové reformě - není 28 let ! + Připosílit ten základ základu, tj. rodinu s mezigeneračními vazbami. Od společného zdanění manželů - to je základní jednotka - přes daňové úlevy dětí, které pak vynakládají na své rodiče. Oni jim mají pomáhat - nikoliv naopak. To se neděje ... Nechápu. Přijměte mou upřímnou lítost, když odešel otec smutné - matka pak trýznivé - symbol života.

Je mi líto vaší ztráty.

Děkuji, ale beru to tak, že maminka už se netrápí a je jí líp, osvobodila se od pozemských starostí a bolestí.

O seniory by se měli postarat především jejích potomci.

O Vás, když jste byl malý se matka starala. Při nemoci 25 hodin denně, 8 dní v týdnu.

Kdy ona nemůže, tak šup s ní do LDN.

A státe (ostatní spoluobčané) to zaplaťte.

Jak se můžou postarat potomci, když musí chodit do práce? Denní stacionáře jsou fajn, dokud je ten starý člověk aspoň trochu soběstačný, ale ležící?

Ono je taky něco jiného fyzicky zvládat desetikilové dítě nebo sedmdesátikilového člověka.

Taky hygiena není jednoduchá. Co práce mi dalo, než moje matka svolila, že jí můžu umýt intimní místa! Můj kamarád měl tuhle roli ještě o hodně těžší.

Další věc je psychická podpora. Zdroje lidské energie jsou omezené a dodávat nemocnému a navíc starému člověku chuť do života, když jemu samotnému už se "tady" nelíbí nebo když cítí konec, je strašně náročné.

Dále: kolik sil myslíte, že má sedmdesátiletý člověk, aby se postaral celodenně o svého víc než devadesátiletého nemohoucího rodiče? A často je to opravdu 24 hodin, protože někteří staří a nemocní jsou aktivní v noci. Chtějí si povídat, ve tři ráno uvařit čaj ...

Odsoudit je strašně snadné, ale kdo zkusil pečovat dlouhodobě o nemohoucího člověka, ten odsuzovat nebude.