Zamyšlení nad vlajkami a hvězdami

V poslední době mi několikrát na monitoru naskočila modrá vlajka se stříbrnými hvězdami a nápisem I Love EU.... Přimělo mne to k zamyšlení nad touto vyjádřenou láskou a rád bych se o toto zamyšlení s vámi podělil.

   Když jsme jako ČR vstupovali do EU, viděl jsem v tom pro naši malou zemi mnohé klady - a to i v rámci slibovaných aktivit EU do budoucnosti. NIKDY jsem nebyl rusofilem a moje směřování lidské i politické bylo vždy prozápadní. Proto jsem také v rádmci Charty i jiných nezávislých struktur za komunismu vždy hájil občanské a lidské práva a svobody. Ale v současné době (a píši to s bolestí u srdce) vidím porušování lidských práv a svobod, znevýhodňování obyvatel EU (na úkor těch, kdo přicházejí buď "za lepším", nebo ovládnout Evropu), hlavně ze strany vedení EU, EK, EP a mnoha národních vlád, které přejímají mnohdy tupě nařízení z Bruselu a jednají "papežštěji než papež".

   Optika náhledu, jež je nám vnucována velmi umně prováděnou propagandou, je podobná, jak za komunismu, jen v opačném gardu. Jediným zlem (ale odporným, zavrženíhodným, navíc s touhou nás porobit a zničit) je to, které přichází z Moskvy - pardon, nelze pro naše Zemanofoby opominout Peking :) - a všechno dobré k nám spolu se zvuky Ódy na radost přichází z Bruselu, potažmo z Berlína či Paříže.Do osy zla jsme si jen tak mimochodem vřadili USA a Británii, které nenaskočily na vlnu jediného dobra, pravdy a lásky z Bruselu.

   A jaká je dle mého názoru skutečnost? Jistě, Rusko se, logicky, snaží uchovat si sféry vlivu. A užívá k tomu všechny možné propagandistické metody, včetně webů. Z takových žádný soudný člověk nesdílí, maximálně proto, aby se s přáteli zasmál nad bláboly, tam uveřejněnými. Ale ouha.... Začínají vznikat celé úřady, celá ministerstva pravdy a lásky, neziskové organizace a další spolky, které se zabývají ne tím, aby vychovávaly lidi a nechávali jim svobodný přístup a možnost výběru. Oni nás k těmto informacím ani nepustí, protože my, hloupí obyvatelé vzdělané Evropy, bychom tomu mohli, nedej Brusel, podlehnout. Tudíž se začne cenzurovat, co se k obyvatelům může (nebo smí ?) dostat a z těch úřadů, šířících pravdu a lásku, budeme lidem předkládat tak upravené informace (nazveme to korektností, ač se vlastně jedná o zkreslení a někdy až zatajení), jak bychom si představovali, že by to měli lidi vidět. Navíc jim to smícháme s komentářem, v němž podstata informace často zmizí docela a je z toho "objektivní" žurnalistika. Opravdu je tohle demokracie a svoboda? Tahle metoda podle mne není omluvitelná ani bojem s terorismem, kde by šlo jen o určitý segment, ale sotva o názory protibruselské...

Velký problém je Brusel. Zde sedí ve vedení EU mnozí, kteří v domácí politice postupně propadli a byli s velkou radostí přijati do Bruselu jako posily. Moje představa posil jsou úspěšní mladí manažeři. Tito lidé a přebujelý aparát kolem nich by měli dělat vše pro blaho a ochranu obyvatel EU. Názornou ukázkou kvality této práce je migrační krize, kdy už dlouhou dobu před jejím propuknutím byla EU na rizika upozorňována, ale když krize nastala, náhle se nám díky jisté demokratické vůdkyni uprostřed Schengenu ocitly statisíce lidí bez řádného ověření totožnosti, z nichž mnozí se dodnes pohybují neznámo kde. Díky této kvalitní práci se nyní zjišťuje, že v mnoha zemích (např. Švédsko a Německo mj.) jsou nyní tisíce militantních islamistů (užívám schválně oficiální termín, nejsem totiž ani xenofob a ani rasista). Moudré hlavy v EU vedou dlouhé debaty na téma přebalovacích pultů na pánských WC, ale nějak zapadá, že EU podporuje miliardami ročně antisemitské palestinské teroristy.. Stejně tak se příliš nemluví o tom, jak protiizraelské postoje EU zaujímá - pro mne osobně je Izrael jediným našim spojencem v dané části světa, jediným věrohodným.

    Nemohu vnitřně souhlasit se snahou EU urychlit federalizaci (mnohdy až potajmu, nenápadně), protože tím by národní státy ztratily poslední zbytky suverenity a občanům by byla definitivně zavřena ústa. Brusel by rozhodoval o bytí či nebytí každého z nás. Stejný pocit mám i z tvorby "armády EU". Pokud by nějakou její složku měla vést přítelkyna teroristy Arafata, marxistka paní Mogherini, stává se pro mne spíš bezpečnostním rizikem, než zárukou bezpečí. Základem naší bezpečnosti je a mělo by zůstat NATO.

   A nyní jen na závěr: Ještě nedávno jsem byl obhájcem reformovatelnosti EU. Pořád doufám, že pokud by se do vedoucích pozic v jejích orgánech dostali mladí, schopní manažeři a vymetli většinu nesmyslně velkého aparátu, pokud by byli ochotni a schopni vrátit EU k těm ideálům z doby před naším vstupem, ještě je šance. Ale jak pozoruji styl, kterým vedení EU jedná, ztrácím naději a potom mi ani ta Óda na radost nepomůže k důvěře...